V rolích Rychlých šípů: Stopaři Chlumec n.C. a vlčata z 1. smečky vlčat DKnL.
Dlouhá a podivná je historie Kateřinských Stínadel. Od nepaměti bouřil a klokotal život hochů v jejich stanech a hangárech jako nikde jinde. Ano, snad nikde jinde nežli na táboře nelze zažít tolik dobrodružství. V bludišti stromů, keřů a pasek letos leželo i velké a děsivé tajemství. Tajemství, na kterém vyrostly celé generace a osud rozhodl, aby i hoši a děvčata z družiny Stopařů a 1. smečky vlčat také začali rozplétat tajná jeho vlákna, zamotaná a zpuchřelá.
V průběhu 14 dnů se kluci a také holky seznámili s Jirkou Rymáněm, navštívili svatyni Uctívačů ginga, pod pětibokým kamenem nalezli staré Vontské kroniky, snažili se zachránit psího kamaráda Bublinu, prchali korytem Černé vody, prožili Večer světel, aby nakonec v honbě za Širokem získali ježka v kleci. O všem se lze dočíst v táborovém Tam-tamu. K tomu stihli vyrobit knihovnu a Scout car, sestavit sluneční hodiny, vařit i držet noční hlídky, podniknout třídenní výpravu do Semil, chodit se koupat, hrát hry, plnit odborky a výzvy a především si užívat bezstarostné dětství/mládí v přírodě s partou kamarádů.
Bylo to zase skvělé a protože mi schází vlastní slova rozloučím se slovy J. Foglara: „Modrá obloha – čistá a jasná, plná slunce – to je znamení dobré pohody, co k vám přichází! Ta modrá záře tady – ten modrý zázrak, jak se tu říká, se zase brzy ztratí, až mraky zakryjí slunce a dlažba až uschne – ale ta dobrá pohoda na dlouho – dlouho vydrží!“
Stvořila B.J.